Vlas slečny Elsy.

Vlas slečny Elsy.
Dost krásných žen jsem viděl v šití, ve frančině a u Kasky, i u baletu možná zříti děv ladných vzácné ukázky, – toť více méně pěkné žáby, však vzal je ďas! Mne Kubánková Elsa vábí, vlas její měkčí nad hedvábí, oh, její vlas, ten dlouhý, zlatý vlas, tvůj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! Ret její roveň zralé višni a nožka, chůze, jaký vděk! Ký div, že rád se dcerou pyšní i vážený pan Kubánek! On cvičit nechává svou dceru i její hlas, ji vychovává pro operu, však nad vše se mu líbí věru ten její vlas, 54 ten dlouhý, zlatý vlas, tvůj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! Pan Kubánek má pěkné jmění, na Novém Městě slušný dům, dík rozumnému pekaření a stále menším rohlíkům. Tož Elsa není děvče chudéchudé, a jednou as že pěkný dům ten dědit bude, aj, ctitele má vždy a všude, vše pro ten vlas, ten dlouhý, zlatý vlas, tvůj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! Což divu, že se za ní fantí, kdo viděl této krásy vzor: tři suplenti, dva praktikanti, pět kupců, jeden profesor, muž jeden od potravní daně: dva tucty as těch reků, již jak líté saně v boj za ni šli by odhodlaně, vše pro ten vlas ten dlouhý, zlatý vlas, tvůj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! Leč ruku všem dát věru nelze, – kdo bude as ten šťastný muž? Kdo divil by se slečně Else, že vyvolila sama už? 55 Kýs oficial v sen jí vstoupil, měl pěkný bas a, by jijí navždy klidu zloupil, si uniformu schválně koupil, vše pro ten vlas, ten dlouhý, zlatý vlas, tvůj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! Vzezření Marsa na se přijal, jak vycpaný měl hrudní koš, byl z pošty ten pan oficial, měl výložky jak listonoš. To bylo Elsy idealem, Bůh duši spas! On šel, jak byl by generálem, ač o kord časem klopýt’ málem, vše pro ten vlas, ten dlouhý, zlatý vlas, tvůj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! On k vyznání si zvolil formu dost solidní kdys o plese, – měl lakýrky a uniformu: jak odolat té noblesse? „Já představím vás tatínkovi,“ zněl sladký hlas. I verš i prosa těžko poví, jak rek byl dojat těmi slovy – jen zlíbal vlas, ten dlouhý, zlatý vlas. tvůj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! 56 Pan Kubánek byl u večeře – vídeňské řízky právě jed’ – a sotva vlastním očím věře vypravit slova nedoved’. – „Já holku cvičil pro operu, však vzal to ďas! Nu máte slušnou karrieru – –“ a hleděl naň i na svou dceru i její vlas, ten dlouhý, zlatý vlas, tvůj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! Pan oficial, ó tak blízký splnění vroucích tužeb svých, si na radost dal také řízky a vypil devět plzeňských. Ó jaké štěstí čisté, nové! I doma zas, když usnul, táhli nad ním snové, v nichž zřel jak Anny Csilágové ten její vlas, ten dlouhý, zlatý vlas, tvůj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! Pan oficial zářil celý od chvíle té jak jarní květ –: bylť ke Kubánkům na neděli, ó štěstí, pozván na oběd! – Ku prostřenému sedli stolu – ó sladký kvas! Ti dva si ruce tiskli spolu, – 57 on kolem ní jak gloriolu zřel její vlas, ten dlouhý, zlatý vlas! tvůj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! V polévce bylo drobné sago, – pan oficial lžíci zved’ a náhle mračil se jak Jago a zrudnul v tváři, opět zbled’ – a zesinalý v obličeji i modrý zas on potácí se, vstává, nejí, jen zří tu krásnou hlavu její a její vlas, ten dlouhý, zlatý vlas, tvůj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! A zašel, nevrátil se více, ba nevrátil se smutný rek... „Co stalo se?“ – Tu svojí lžíce se uchopil pan Kubánek... Co bylo dál, se krátce poví... Ó hrůza, žas! Jak bylo panu Kubánkovi! On z polévky, ó běda, loví ten její vlas, ten dlouhý, zlatý vlas, tvůj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! Dost krásných žen jsem viděl v šití, že člověk ani nevěří, leč já chtěl v píseň zachytiti tu dívku zlatých kadeří. 58 Jsou v světě dosti pěkné žáby, však vzal je ďas! Mne Kubánkova Elsa vábí, vlas její měkčí nad hedvábí, oh, její vlas, ten dlouhý, zlatý vlas, tvůj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! 59