Nuda.

Bohdan Kaminský

Nuda.
Ó je to asi hrozná práce, být tulipánkem, ale zdát se fialkou bez hany a vad; vždy způsobně se všude chovat, si všední fráse pamatovat a galanthoma studovat. Ó je to hrozný úděl asi, šest let už mluvit o počasí a o novinkách v divadle; nad vlastní řečí usnout málem a hledat o procházce sálem své všední tváře v zrcadle. Ó je to věru těžkou prací, chváliti fádní dekoraci a o horku mít přednášku, zřít po stropě, jak výš se klene – a tuhé límce naškrobené posýlat někam k rarášku. Zlá věc, šest roků mluvit plynně o kluzišti a o zmrzlině, 146 zřít naučeně sladký smích, vždy odpovědi tytéž slýchat a tutéž vůni v sebe dýchat z ličidla tváří barvených. A za rozmluvy duchaprázné i poslední to slůvko vázne, zrak bloudí sem a bloudí tam – až „ona“ šepce „díky, pane“ a s lehkým ukloněním stane u jedné z přísných gardedam. Leč vím, než vše ty hloupé řeči je jistě pro vás štěstí větší, rytíři bez hany a vad, se o zeď podepřít a náhle z té nudy svojí neobsáhlé si dlouze, dlouze zazívat... 147