Muž s pekelným strojem.

Bohdan Kaminský

Muž s pekelným strojem.
Konkurent hrozným slečinkám, jež hrají na piana valčíky, jež rvou srdce nám, v noc od božího rána on ulicemi bloudí jak duše všemi klatá a z kolovrátku loudí to věčné tramtarata. Chceš veršovati třeba – oj, ký ďas tě budí ze sna? To pekelný je jeho stroj, to melodie děsná, jíž vrabec už tě mučí, až duše hrůzou jata – a dále zní a hučí to věčné tramtarata. Nuž opásej se v klidu zbroj a dej svůj obol tomu – Však pekelný zní jeho stroj zas u druhého domu. 70 Kéž zdřevění mu ruka! Kéž propad’ moci kata! Leč dále zní a fňuká to věčné tramtarata. Ty o svůj rozum už se boj! Tvá hlava skorem třeští. Leč pekelný ten jeho stroj dál frká, řve a vřeští... Kéž s hůry pomoc přišla, ó nebes moci svatá! Leč dále huhňá, šišlá to věčné tramtarata. Nuž probůh, jen se upokoj, vždyť vše má konec v světě! Však pekelný zas druhý stroj už k zoufalosti štve tě a vříská jako prvý – bestie z pekla vzatá! Žluč rozlilo by krví to věčné tramtarata! Tak není možná žíti! Hoj, teď pěkně umři, chceš-li: kde jaký pekelný byl stroj, sem v ulici se sešly. Tys umřel v této chvíli, dušička k nebi chvátá, leč nad tebou dál kvílí to věčné tramtarata. 71