KAPKA

Emanuel Lešehrad

KAPKA
Přede mnou sklenice stojí nalitá do pola vodou; skupenství přemnoha kapek, které se hemží nesčetných životů zmatkem, kteří se bezcílně těší vteřinou žití pokud jich žíznivý člověk nepozří jediným douškem, aby v něj vplynuli nutně, v jeho se rozlili těle, v krev jeho přešli a mozek, při práci rukou neb ducha pomocni byli mu v stavbě tvůrčího díla. Podobně země je kapkou – s jinými kapkami světy, kteréžto hemží se tvory v poháru vesmíru, z něhož od času do času pije živelný hodovník, oheň, za stolem Věčného Řádu, aby svou uhasil žízeň po věčném zpití se hmotou, aby moh’ tvořiti znovu zářivé, obměnné světy, odvěky spolupracovat na díle stvořitelově. 44