NEBESKÝ PŘÍPITEK
Vysoko v blankytu mizí mohutný vznešený orel.
To je má vesmírná touha!
Na jeho perutích ležím, zářivě blažený člověk
nesený k hostině bohů...
Nad moři, nad vrchy, městy,
nad vírným života shonem,
v nejvyšších myšlenek sídlech bohové trůní,
bohové všech dob a tvorů.
U stupňů duchové krásy,
u stupňů poznání pravdy
snáší se vznešený orel s břemenem lidským,
káže mi stoupati vzhůru.
Vcházím v střed světlého kruhu,
nahý a pokorný člověk,
shlížím se ve tvářích bohů, které mou zrcadlí bytost
jako hlaď širého moře zrcadlí zdrobnělé hvězdy.
Naslouchám zmnoženým sluchem
o řádu vesmírném písni,
kterou sfér hudebník hraje
k slavnostní hostině božské.
Na stole hodovním vidím,
v bezmezném slavnostním sále
68
vodu, vzduch, hlínu a oheň,
věčnou to potravu bohů.
Zastřená žena se blíží
ke mně, jenž v pocitu zbožném
ve středu božského kruhu
oslněn jasností stojím.
Podává na uvítanou
zářivý sluneční pohár,
abych moh’ připíti bohům
blaženým plamenným douškem.
Oběma rukama zvedám
k ústům svým, žíznícím stále,
nebeský hořící pohár:
piji a piji a piji.
Vznešená vesmírná moudrost
hasí mou pozemskou žízeň.
Opojen závratným douškem
kácím se u stupňů bohů.
– – – – – –
V chaloupce na kraji lesa
procitám k všednímu žití,
slyším křik lidí a zvířat,
slyším zpěv nerostů, rostlin.
69
Rozumím pojednou jasně
všemu, co vůkol se děje,
co dříve zmatkem se zdálo,
co dříve zastřeno bylo.
Pronikám duchovým zorem
prahory, bezedná vodstva,
v etherné moře se dívám
k nejzazším, nezřeným hvězdám.
Prapocit božství mne prochvěl,
prožehl celou mou bytost,
žilami protéká světlo,
mozek můj sílí a jasní.
Mohu teď naslouchat stále
o řádu vesmírném písni,
kterou sfér hudebník hraje
k slavnému božskému kvasu.
Slyším ji v tikotu ptáka,
který se ukládá k spánku,
slyším ji v oráčů práci,
kteří jdou za svojím radlem.
Slyším ji v uličním shonu
velkého rušného města,
slyším ji v hukotu strojů,
v soptění ohnivých vrchů.
70
Slyším ji v tanečním reji,
slyším ji v umrlčích síních,
nemohu zbavit se nikdy
čarovných písně té zvuků,
za kterých v nadšení hvězdném
připil jsem z poháru slunce
v nesmírném slavnostním sále
bohům všech časů a tvorů.
71