DOVRŠENÍ

DOVRŠENÍ
Vysoká polední chvíle! – – Herojská krajina v míru uzrálém přede mnou leží, podobna snění, jež došlo posléze uskutečnění. Stromy, jež pyšní se plody, sklánějí zatíhlé větve, slunce jak hojnosti pohár vylévá na zemi žírnou potopu žehnané záře. Vysoká polední chvíle! – – Není již člověka pro mne, lidstvo jak jedince vidím! Není již prostoru, času, všechno je přítomnost věčná! Není již hloubky, ni výšky, všechno je bezmezným středem! Souhvězdí nejvzdálenější v dosahu ruky mé září! *
Posléze došel jsem cíle, k němuž jsem směřoval věky – vysoká polední chvíle! – Herojská krajina v míru uzrálém přede mnou leží, podobna snění, jež došlo posléze uskutečnění! **
76 Kdysi až pochopí lidé, v tom že je vítězství ducha, věrně že vyplněn úkol, pro nějž jsem vtělen byl v hmotu, více až rozumět budou činu než rozumí slovu, sledovat kroky mé budou, bolestí, radostí projdou, cestami, jimiž jsem pro ně přese vše překážky kráčel, abych jim zazpívat mohl vysokou života píseň, tehdy mne milovat budou oddanou bratrskou láskou za slunné zpěvy... 77