MODLITBA DÍKŮ
Slunce a větry a skály,
zázračné vody, úrodná země,
pomozte mi
vyřknouti modlitbu díků
za zázrak žití.
Na vlídném chlumu se tyčím,
stepilá sosna,
jak jinoch nadšený žitím,
pohledem objímající nesmírné dálky,
čekaje v odevzdanosti hrdinné víry
nepohod vítězných zkoušek,
pohody přátelských darů,
za všechno stejně jsa vděčen,
odměnou maje,
že mohu růsti,
těšit se z oblaků, země,
zpívat.
Ptáci jsou slova mé chvály,
vůně jsou dechem mé hrudi,
motýli prolétající větvemi mými
úsměv můj tlumočí kraji,
který mne přátelsky hostí
vláhou a světlem,
61
oblečen v slavnostní řízu
květnatých lučin.
Na vlídném chlumu se tyčím,
vznešená sosna,
spínám své kořeny v zemi,
spínám své haluze k nebi
pokorně šeptám:
„Člověče – bože,
mravenče – bože,
odlesku věčného jitra, nepomíjivý,
obměnný, protože nutný,
v bratrském spříznění sladkém
tulím se k tobě
v radosti, bolesti soudruh,
který se proměnil kouzlem
v Přírodu samu.
Klíčem svých kořenů skrytých
Zemi chci otevřít tobě,
zázračnou chemickou dílnu,
v které se schystává strava pro tvoje tělo,
v které se hromadí kovy, v které se topivo tvoří,
v které se krystaly rodí kamenů vzácných,
v které je přípravna tajná všemožných barviv
milliard květů,
jimiž se honosí země.
62
Povědět chci ti, ó bratře, tajemství živelné mízy,
která jak zelená šťáva rostlinstvem proudí,
která jak rudá krev teče žilami tvorů,
která jak třpytný jas jiskří nerostů nitrem.
Posléze pohlédni vzhůru
k zářivým hvězdám,
stejný vše ovládá zákon plození nekonečného:
v blankytu světy se rodí,
pod zemí rostliny klíčí,
nerosty bují,
na zemském povrchu tvorstvo
slavně se rozplemeňuje
od prášku živočišného k člověka stupni,
koruně tvorstva.
Zázračný světe,
vesmíru květino skvělá,
plovoucí na vlnách modrých etherných moří,
v pravěkých stvoření dobách
v kalich tvůj lačný
slétl prach zaniklých planet
bloudící od hvězdy k hvězdě,
oplodnil lůno tvé žírné, možnost mu skytl
vývoje přerůzných tvarů,
přenesl z bývalých světů zárodky živné
v mladý svět nový,
63
aby tam počal,
někdejší život kde přestal.
Díky ti, Vesmíre mocný,
za každou formu, již tvoříš
života schopnou
v tajemné přírody dílně
z prvků a ústrojných látek,
nedáváš zaniknout nikdy nesmrtné hmotě,
činíš nás v podobách různých,
účelných, na svém vždy místě,
účastny zázraků jsoucna,
které v nás, vůkol nás žijí, ve světu světy zas tvoří,
slavíce vzkříšení stálé
skrytého božství.“
64