SOUZVUKU VŠEHO

Emanuel Lešehrad

SOUZVUKU VŠEHO
Na výši blankytu stojím, čekám a čekám a čekám, co mi as přinesou bozi, co mi as přinesou světy, co mi as přinesou lidé. Nade mnou dramata bohů, vůkol mne dramata světů, pode mnou dramata lidí. Úchvatné dění souvislé od věků k věkům, od hvězdy k hvězdě, koloběh zákonů věčných, kterým Vše podléhá v shodě. Drobounký pozemský atom, nazvaný člověk, vnímati z daleka může vodopád věčný, který se nespoután řítí nesměrným věčnem, vítězně pěje. Souzvuku Všeho! Na výši blankytu stoje v hlubinách stojím, 66 v místech, kde mlčení vládne, promlouvá všechno k lidskému duchu. Není již přehrady žádné, která by bránila splynout veškeré hmotě v jediném prazpěvu ducha neskončitelném, v kterém i nejmenší atom cítí se částečkou božství, sférickým zvukem! 67