POLITIKOVÉ.

POLITIKOVÉ.
Tři kmotři v šenku usedli si, sníh venku chumelí. „To se zas všichni čerti žení – být raděj v posteli!“ „No, myslím, džbánek nahořklého nám duši zahřeje – spát člověku se vlastně nechce, a tady teplo je.“ „Co říkáte té politice? Mně se tak podobá: Rus tady stojí – támhle Prušák – a Francouz na oba že číhá – psal tak syn mi, kaprál, že jako tohle to –“ „Ba, když to vezme člověk kolem: je svět jak řešeto.“ 92 „Tak, tak – má řeč to. Jsou tu daně a taky příklady –“ „A Francouz má prý nové flinty zas u své armády.“ „Jo, Francouz, mluvíš s ním a mluvíš – on čerta toho ví –“ „No, to zas ne! Já myslím, Bárto, žes člověk bláhový!“ „Jen ty se nenaparuj, Myško, my víme, co a jak – když mi to napsal syn můj kaprál, tož bude tomu tak.“ „Jen žádné hádky, kmoši tady a žádné nadávky! My mluvme klidně o těch věcech, vždyť jsou to rozprávky – má Bárta pravdu: Francouzovi je těžko rozumět – půl slova zahuhňá, půl spolkne, to poznal už můj děd, 93 byl u Lipska a mašíroval až k samé Paříži – ten vyprávěl, co francouzština mu zďála obtíží.“ „No, počkejme – to jdeme s cesty – já vlastně Bártovi – a co jsem mu to chtěl jen říci? Čert vem to – kdož to ví!“ – – – – – – – – – – – – – – – Tré kmotrů tak se situací evropskou bavilo – až v starých hodinách to hrklo, a deset odbilo. „No, půjdu.“ „Taky.“ „A já taky.“ „To se to bude spát.“ „Je dobře, kmotři, politiku si časem rozebrat.“ 94