CAR ALEXANDER III.

Josef Svatopluk Machar

CAR ALEXANDER III.
I v ruských mozcích už se rozsvítilo to světlo vlastní lidské důstojnosti: nic nepomůže, care pravoslavný, čas nejvyšší je podělit se s lidem o správu věcí jejich, svatá Rus je poslední říší – – Oh, vy západníci, po parlamentních žvastech vám je teskno, mužická moudrost má se vykládati na oči světu, jak váš Tolstoj žádá, ne – vůlí boží jsem já carem vaším a vůle boží vložila v mé ruce osudy říše, vůlí boží bylo, že svatá Rus tak došla k hrdé výši, kde v potaz brána vždycky býti musí, když řeč je o rovnání věcí světa. Ne – vládu převzal jsem i zodpovědnost a předám neztenčeně synu svému, co bohem svěřeno mi. Ne a nikdy. – 122 Oh, care, care, care pravoslavný, je slovo na počátku všechněch věcí a slovo vždy je roditelem činů a slovo vždy je otcem nejstrašnějším. To tvoje „ne,“ ty care pravoslavný, jde svatou Rusí, rozpaluje duše, jde do komůrek snílků – desperadů a plní bomby, připravuje podkop pod paláce a supějící vlaky, i pušky nabíjí, jichž ranou klesnou opory trůnu... důstojník i dvořan... i generáli... i trůn sám... i říše... i ten, kdož korunu tvou nésti bude... malinké slovo, caři pravoslavný, to tvoje „ne“ – a ejhle co vše zplodí... 123