BALADA.

BALADA.
Bestie v cirkusu viděl jsem, jak vidíváme, soudruzi, každá má skrytý vztek v oku zlém, vy znáte vztek ten, soudruzi! Každý stroj v továrně živý je, vy dosvědčíte, soudruzi, každý je poťouchlá bestie, však vy je znáte, soudruzi! Mažeš ji, čistíš ji, hráš si s ním, to všichni víme, soudruzi, každý tě stopuje okem zlým, ten pohled znáte, soudruzi! Proto je každý z nich vztekem štván, jak bývá už to, soudruzi, žes jeho strážce, žes jeho pán, a to ho zlobí, soudruzi! 180 Hučení, dunění, ostrý svist, ty zvuky znáte, soudruzi, hněv je to, vztek je to, nenávist, těmi on žije, soudruzi! Skrz na skrz znám je už třicet let, ba, vzpomeňte si, soudruzi, třicet let už jsou mi celý svět, tak jako vám všem, soudruzi! Kola jdou, řemeny běhají, tak denně je zde, soudruzi, já vím jen, jak po mně chňapají, po mně i po vás, soudruzi! Bestie proklaté, jsem váš pán, jsme pány jejich, soudruzi, – Fi, čerte! Pomozte. Pro pět ran – má ruka, ruka, soudruzi! – – (Smyk řemen tělem si – soudruh kles – pomozte honem, soudruzi! Transmissí řemen si ruku nes – jak stříká to z ní, soudruzi! 181 Už mrsk jí k zemi. Už soudruh vstal – nu sláva bohu, soudruzi! Zdvih ruku s podlahy, rozkládal – a potácí se, soudruzi!) Jak si teď – houpá svým řemenem – jen podívejte – soudruzi! Radost má – bestie! – Čert tě vem! – Tak končívá to, – soudruzi! Hvízdá si – vítězně – posměšně – utrh mi ruku, – soudruzi – chtěl bych jej práskat – a nelze mně – jdou na mě – mdloby, – soudruzi – 182