1870-1871.

Josef Svatopluk Machar

1870-1871.
I národové poklesnou v svém čase a nemoc, zdá se, tělo jejich zžírá – leč dopřejte mu klidu, vystoná se a okřeje zas – národ neumírá. Berlínští starci vyčíhali chvíli, kdy Francii při poháru a zpěvu horečkou zhoubnou oči zasvítily, ač nutila se dále do úsměruúsměvu a studenýma rukama jí vhnali železo germánské do hrudi její, pak v střízlivé své město odvlekali nábytek, skvosty po svém obyčeji. Řval národ pýchou. V dějin pergamenty zanesli čin ten jako věčnou slávu, těm starcům postavili monumenty a laurem věnčili jim lysou hlavu. 105 Snad chtěl tak Osud... Jehla nebo dýka... Snad horečná krev měla puštěna být... Leč vyvolil si k tomu lazebníka.lazebníka, jenž okrad nemocnou a chtěl ji zabít. 106