CAR ALEXANDER II.

Josef Svatopluk Machar

CAR ALEXANDER II. I.
„Ne! Dosti! Duše hněvem plane, jak štván je pravoslavný lid! Bulhara rdousí musulmané – kdo může při tom kliden být! Rus záštitou všem býti musí, kdož krví, vírou bratry mu! Den velký nastal svaté Rusi: být mečem soudu božímu! Dej povel svému lidu, caři! Hřmí dějiny, Rus slyší je! Kříž pravoslavný vzplát má v září na klenbě Aje Sofie.“ – Tak žurnálů hlas bouří, duje, tak oratoři volají. Car kyne, voják pochoduje v slunečním žáru k Dunaji. 117 II.
„Jsme k smíchu světu! Ruská duše a ruský rozum v poutech spjat – a svatá Rus teď hbitě kluše kams koho osvobozovat! My, mloci, světlo nesem z domu, my, hladovci, chléb dáti chcem! Kdo porozumí všemu tomu! Rus peklem je a blázincem! Zem policistů, činovníků, zem vzdechů, kleteb, potopy! Svobody prapor v pustém křiku do dějin nese Evropy!“ Tak podzemní Rus reptá, klne, zrak v rozpálených lících plá, a sny a plány hrůzy plné si spřádá duše její zlá. III.
Dny plny změn. A náhle zjevno, že Turek tuhým sokem jest... Kars v Asii... A dole Plevno..Plevno... A Balkán jaksi těžko slézt. 118 Je hořko... Intendance krade... I vyšší kradou... O závod neschopní generáli všade lid k jatkám vedou jako skot... Je nutno napnout všechny síly – ať zdecimujem armádu! – – – Konečně naši zvítězili, car stanul u Cařihradu. – Dál ani krok! – tu hřmí mu v líce s anglických lodí jícny děl – car pokořený zrudl sice, leč s Turkem mír v ráz uzavřel. IV.
„Ten mír“ – a podle kynů s hůry se státníci ho uchopí – „by ohrozil – bez korektury – snad stabilitu Evropy. Sil rovnováhou vybuduje se základ pro mír trvalý“ – tak v Berlíně se parlíruje a nový mír tam sjednali. 119 Je po kongresu. Mozky říší jdou domů s pyšnou hrdostí. A páni nejvyšší i vyšší mnou ruce škodolibostí: Ten ruský medvěd, jenž tam přišel jak vítěz, zle byl pocuchán. Odešel obrán, vztekem čišel, a ránu dostal jeho pán. V.
Rus celá hněvem rozvířena: Hle, tak se děje vítězi! Car pokořen, říš pohaněna a bída všude bez mezí! Tak řečníci a oratoři svůj hněvný pozvedají hlas. A podzemní Rus zahovoří: Je dvanáctá a činů čas! Roztrhán bombou desperadů car dokonal. Tak ortel ten i Evropy i Petrohradu na samovládci proveden... 120 Car nový, šibenice nové, v žalářích nové obětě – a svaté Rusi hněvní snové sní o krvavé odvetě. VI.
A velcí po Evropě k tomu si mnuli ruce. Není mil a dobře, je-li pryč ten, komu náš egoismus ublížil. Ó pošetilci krátkozrací! Když Nemesis je vzbuzena, vždy s účtem krvavým se vrací i do třetího kolena! A podzemní Rus hledí v dálku, má bělmo krví zalito: čas musí přinést novou válku a pomstí vše, co ubito. Myšlenku nezničíte, kati, ta roztrhá své řetězy, vy můžete nám život bráti, leč v posled ona zvítězí! 121

Básně v knize Krůčky dějin (in Svědomím věků 8, in Básnické dílo J. S. Machara):