BALLADA Z ROKU 1905.

Josef Svatopluk Machar

BALLADA Z ROKU 1905.
Na mandžurských horách třicet stupňů mrazu, chvílemi tam děla jako ze sna hřmí. Co by kámen letěl, sráz je proti srázu, vedety dvě na nich. Jedna takto sní: – Od svaté hory Fudži-yamy jde v údol teplý větru van, květ broskve rdí se zahradami a v dál se modrá ocean. V kavárně živo, luzné gejši tam tančí k písním sester svých a sijí blesky nejčernější z přivřených očí mandlových. A je tam kdesi jedna chýže a sad a hnědá plodná zem... Teď zaseta je asi rýže a zrnka pestrých chrysanthem. – Nade hlavou bodák, zhalen ve plášť šedý po protějším srázu mladý pěšák jde, 190 z pláště vykukují poctivé dva hledy, zírá k nepříteli... sny jsou bůh ví kde... – Šest neděl se tak jeti musí a ještě dlouho pěšky jít... je víska v dálné svaté Rusi, ze slámy střecha, z dřeva štít. Po dvoře ušlapaným sněhem jde k chlévu děvče kypící, pes štěká, hoši ryčným během skotačí bílou silnicí, stařičký mužík, drahá hlava, před chatou stanul u vchodu, uvadlou ruku k očím dává a napjatě zři k Východu... – Na mandžurských horách bují život svěží, děla rozhřměla se v hymnus úžasný... Se sklennými zraky v zmrzlém sněhu leží bláhové dvě hlavy s bláhovými sny – – – 191