DĚLNÍK.

Josef Svatopluk Machar

DĚLNÍK.
Jsem soudruhem, mám legitimaci a nezanedbám ani jedné schůze, i s druhy hovořívám po práci o všem tom, co mě zajímá tak tuze. Otázka naše....naše... co chtít..chtít... a kam jít... a – bych to řekl našinskými slovy: až něco stane se, jak potom žít, a co nám vlastně přinést má řád nový... Ach, káží nám a píší tam a sem... že přijde pro nás velké, slavné ráno... že dojdem v jakous zaslíbenou zem... A všecko to je tuze načechráno! Ráj na zemi... nu dobrá... Možno-li boj třídní shladit, boj by nevznik jiný? Lze srovnat propasti s hor vrcholy? A bratrství chtít mezi Kaina syny? 228 Hle buržoust – chlebodárce s rodinou! Jsou syti, dobře šaceni a zdrávi – Já potkám je, vzdám počest povinnou, a oni děkují jak pyšní pávi. Leč zkoumám-li se – srdce, s pravdou ven: nic víc bych nechtěl, než žít jako oni, svou ženu obléct dle mod jejich žen, to příjemno by bylo mě i pro ni, a dětem pomoct, aby jedenkrát líp žíti mohly nežli jejich táta, jim vzdělání a titul moci dát – vy děti moje, kuřátka má zlatá, chtěl bych mít jistotu, že budete tak čistě chodit si jak buržousti ti, že zdraví na lících vám pokvete – a měkké dlaně budete vždy míti. 229