FR. NIETZSCHE.

Josef Svatopluk Machar

FR. NIETZSCHE.
A byl to rámus kolem jmena jeho! Filistři vzdělanosti táhnou v zbroji, a horké hlavy obránců se rojí, by pána hájili a mistra svého. On, pohled k předu obrácený maje, se hnal – kam? Odpověď i pro něj těžká, neb jeho Zítřek byl vždy vrahem Dneška, bůh včírka – modlou byl dnes, jíž se laje. Jak žena nestálý, jak žena jemný, zřel smrtelný boj titěrného věku: o síle života snil, nadčlověku, o slunci, jež pronikne všemi temny. I v duši jeho hrozný boj se vedl: tma zalít bránící se světlo chtěla, o pomoc lkalo, duše se mu chvěla – leč světla uchránit už nedovedl. – 187 Dědictvím zbylo po něm moře písku, v němž zlatých zrn se na tisíce válí, a zlatachtivci z blízka jdou i z dáli – sta mozkům žít lze dobře z toho zisku. 188