MODLITBA.

Karel Mašek

MODLITBA.
Já, bezbožník, dnes na rtu s modlitbou se k Tobě blížím, Bože, mocný Pane, dnes prosím též – v mé žití chudobné nechť milosti Tvé svaté záblesk skane. Já nechci slávy, štěstí, pokladů a toho, oč Tě davy denně prosí – jen to mi dej, co zbylo po jiných, čím zhrdat lidstvo dávno navyklo si. Mé duši věčnou ironii dej a posměch pro všecko, co mámí jiné, co vábí je, nechť vidím lhostejně, nechť zhrdám tím, čím většina jich hyne. A smích mi dej, ó smích, jen věčný smích, bych snadno hrál tu žití těžkou rolli – a potom velké, silné mlčení, bych uměl zapřít vše, co v srdci bolí. [8]