III. ŘÍZKY.

Karel Mašek

III.
ŘÍZKY.

Pausa půlnoční se blíží – líto je to slečinkám, ač již spánek kradmo klíží víčka mnohých gardedam. Tu když tanečnicím kyne odpočinek blízký, v parfumy a vůně jiné z kuchyně dech nový plyne: cítiti lze řízky. Do jídelny náhle cílí obecenstva dychtění, tak že v chaos v malé chvíli lokál ten se promění, hlasů směs tu náhle divá plní prostor nízký, o stoly tu půtka živá, sklepníky hlas sterý vzývá: „Přineste mi řízky!“ Ó to doba tvoje pravá, plesová ty večeře, 51 zkušený si hned tě dávádává, slibům lístku nevěře; jenom sličné tanečnice, modní odalisky, dlouho v lístek kryjí lícelíce, po večeři pátrajíce než zašeptnou: „Řízky!“ Ó ty bálů krásný čase, kdy se mi zas navrátíš? Budu jísti řízky zasezase, plesovým jsa otcem již, s dcerou povečeřím chutně, utru svrasklé pyskypysky, po domově vzdychnu smutně: „Ah, jak jsou tu přeukrutně vysmahlé ty řízky!“ 52