MOJI HOSTÉ.

Karel Mašek

MOJI HOSTÉ.
V mém tichém příbytku, v mé malé jizbě prosté se časem zjevují jen trojí stálí hosté. To němá Samota vždy první u mne klepá a za ní pomalu se vloudí Nuda slepá. Ty se tu uhnízdí – a po nějaké chvíli Stesk hluchý doplnit je v pěkný trojlist pílí. Ach, těžkou zábavu mám, věřte, s těmi třemitřemi, když káže mlčeti mi Samoty ret němý. A věru těžko být se slepou paní Nudou, vždyť knihy, obrazy jsou zábavou jí chudou. A Stesk rad neslyší, jež rozum můj mu dává, pro časy zaniklé mi lkáti nepřestává. Jen tato trojice, jen tito stálí hosté se někdy zjevují v mé malé jizbě prosté. [11]