I. VÝBOŘI.

I.
VÝBOŘI.
Již v gymnasiu plamen touhy v ta jejich mladá srdce pad: po celý příští život dlouhý na roli vlasti pracovat. Když přešli potom z těsných škamen ku studnici všech svatých věd, tu přinutil je onen plamen do různých spolků vstoupit hned. A odtud cestu snadnou mají ku výši smělých cílů svých – hle, všichni statně zasedají dnes ve výborech plesových. [46] Toť úřad věru hrozně těžkýtěžký, ve schůzích přít se, řečnit též, pak ve fiakru nebo pěšky do města spěti na loupež; u poloviny slyšet dveřídveří, že „není dneska doma pán“ – kdo slovům těmto ještě věřívěří, ten spasen buď a požehnán; a výmluvy snést všeho druhu a také trochu hrubostí – že subskripci to nejde k duhuduhu, to dlužno uznat s lítostí. A starosti pak o pořádky a odznaky a plakátyplakáty, div věru, že za čas ten krátký jim nesbělí vlas bohatý. Čas v stálém strachu uplyne tak a přiblíží se slavný bál – tu dlužno ještě vzíti smeták a zametat taneční sál. Pak ten si sedne u pokladny, ten dámy uvádět má čest – stát výborem se – úkol snadnýsnadný, však býti jím – jak těžké jest! 47 Co dá těm dobrým hochům práce protějšky shánět, kolonny, sčíst referentům honorace a těmto dělat poklony. A trochu pomluv pak a výtek, toť všechen vděk, jejž bál ten skyt a ještě zkušeností skřítek jim šeptá slovo: „Deficit!“ Ó národe, ty pak se netaž, ký plod ti nese tento boj, mlč moralisto, který metáš na hlavy jich hned výtek roj – „za národ v boj!“ – tu vůli chová přec každý tento dobrý hoch a jako v písmu chudá vdova on dál co doved’, měl, co moh’. 48