STARÉ FOTOGRAFIE.

STARÉ FOTOGRAFIE.
Ze stránek zažloutlých, hle, rodinného alba tvář mnohá dívá se, jež dávno je nám cizí, rys její vybledl nám v mysli jak ta malba a dříve vzpomínka než onen obraz zmizízmizí. To našich rodičů jsou známí z doby mládí, s ní také zanikli, my neznáme ni jmena a jenom ke smíchu nás podobizna svádí, kde jejich posice je divně sestrojena. A jsou to příbuzní, tu kmotrové, tu strýci a tety v čepečkách a s mocnou krinolinou, na klíně šáteček neb knihu svírající a divné účesy se po skráních jim vinou. A citem nevolným my tušíme je jaty v tom zvláštním úboru, jenž jejich údy halí, vždyť jenom výminkou ty vzácné vzaly šaty, by pro své potomky je vypodobnit daly. [17] Jen v dětských vzpomínkách nám ještě v mysli tanoutanou, anebo ve chvíli, kdy v ruce album beremberem, nám o nich vypráví máť s lící zadumanou a vždy jsou zastřeni nám pohádkovým šerem. Však jednou sestará i naše album módní a ztemní budoucnost ty podoby, dnes jasné, my budem vzdáleni svým duchem, žitím od ní a naše budoucnost v zpomínce příštích shasne. A času záclonou až šerou, dlouholetou my budem přikryti a vlídnou černou zemí, pak, drahá, stanete se mythickou též tetou a já tím přítelem, jenž zapomenut všemi. 18