AŽ...

Karel Mašek

AŽ....AŽ...
Až růže rozkvetou a angrešt bude zralý, až sněhy roztají, jež nás tu zapadaly, až řadu koncertů zahájí sedmihlásek, až z polí ozve se hlas vábný: „pět peněz“, až něžný koniklec stráň ozdobí i les, až svábí jahoda sbor dětí v houště pasek – pak koupím ovcí pár, ač stačí-li má kapsa a snad se zmohu pak i ovčáckého na psa a s flétnou rozeschlou, po otcích poděděnou, vždy půjdu ovce pástpást, až vzejde Hélios jsa oděn v širák jen a v halenu a bos a habrů koruny mi vlídný domov sklenou. A v jiné ovzduší, antické do selanky se zvolna přesunu – tu mluvit budu s vánky.vánky, tu jásat s bystřinou a tu bouřiti s větry; tlum bílých beránků pohostí vlídně step, já budu pískat jim a jísti černý chléb a dělat ovčí sýr – a psáti hexametry. [12]