Původ varhan.

Původ varhan.
Na prahu věků, dříve než světy ohromné, různé z ničeho pošly, dříve než vesmír zbudován velký, na prahu věků, v tajemné chvíli kynutím jedním Serafů sbory, Cherubů pluky, legie duchů k své stvořil chvále Hospodin BůhBůh. Do prsou různé vložil jim hlasy: Šveholy vánků, rachoty bouře, dunění moří, labutí stony, blažených jasot, trápených nářek, šeptání panny, rouhání obra, všecko to v jeden ohromný, silný splývalo hlahol, triumf a zpěv! „Svatý jest, Svatý, Velký a Jeden Hospodin Věčný, ku Jeho slávě úzký jest vesmír, těsné jest nebe, krátká jest věčnost, ničím jest všecko před Jeho tváří, který byl vždycky, jesti a bude na věky věkův, Hosanna, Hosanna, Hallelujah!“ 91 V kruhu tak duchů zpíváno bylo s nadšením, plesem, silou a něhou, se svatou hrůzou, tajemným žasem. Dlouho tak trval lahodný koncert, posléze – běda: zaujati pýchou ustali mnozí, jiní zas v odpor zvedli svůj vzdorný, divoký hlas. Umlkli druzí, dobří a svatí, ve strachu plachém k Tvůrcovu trůnu zvedali zraky. On ale mlčel, nehnutě seděl, neboť ta vzpoura před Jeho tváří byla jak chvění slabounké třtiny, neboť ta vzpoura byla jak kapky jediné šum. Konečně duchy vzpurné a hrozné – pozvednuv zraky, do nichžto nikdo odvahy neměl stopit své oko – jediným hledem, jediným bleskem jakoby píří vichřice smetla, s nebeských výšin v hlubinu pekel srazil a dále snil dumy zas. Zněměly navždy spurných těch duchů mohutné, sladké, vážné a vroucí hlasy a tony. Ležely kolem smutně a tiše, jakoby velká tížila vina duše jich čisté. Konečně přece pojala lítost věčného Pána. Vzdýchnul a děl: 92 Syré jste hlasy, smutné a tiché. Mlčíte nyní, v souladu velkém vy jenom samy němy jste pro vždy. Sželelo Mně se vašeho ticha. Znovu vás volám k životu, písním. Pějte a hrajte líbeznou hudbou – ku chvále Svojí stvořil jsem vás. Řekl a zmlknul. V záchvatu plesu všecky ty tony, všecky ty hlasy tiché a němé povstaly rázem sřaděny v jeden tajemný útvar, jakýže nikdy na nebi vídán nebyl až posud. Počaly svorně ohromný opět triumf a ples: „Svatý jest, Svatý, Velký a Jeden Hospodin věčný. Ku Jeho slávě úzký jest vesmír, těsné jest nebe, krátká jest věčnost, ničím jest všecko před Jeho tváří, který byl vždycky, jesti a bude na věky věkův, Hosanna, Hosanna, Hallelujah!“ Báječné, tklivé, nadšené, divné varhany chrámů. Slýchaje hlas váš mohutný, sladký, vážný a vroucí, opouštím s duší zemský ten údol, vznáším se myslí do říše duchů, s anděly nebes pojím svou píseň v jediný hymnus, triumf a ples. 93