Rytíř a dívka.

Augustin Eugen Mužík

Rytíř a dívka.
Rytíř: Můj pyšný zámek tamo ční jak měsíc do tmy půlnoční, já bohatší jsem, král než sám – buď mojí! Dívka: Pane, nechci k vám! Rytíř: Mých otců činy, moje páž jsou jména mého čestná stráž, mou pověst závidí mi král – buď mojí! Dívka: Pane, jděte dál! Rytíř: Jsem mlád; všech dvorních paní květ kdy chci jen, zlíbat smí můj ret, i královnin jsem vzrušil cit – buď mojí! Dívka: Pane, nechci být! 77 Rytíř: Král žárliv na mne, rozkázal můj zbořit zámek v čele skal, mne spoutat zlými okovy, mou hlavu oddat katovi! Dívka: Ne, nikdy ne! Snad dosud čas... v mé ložnici nenajdou vás, až setmí se, pak z chýže ven tě vyvedu – jsi svoboden. Jsi v nebezpečí, chud a sám – pojď! na útěk se s tebou dám, a proti vrahům tělem svým tě zastíním! 78