Legenda o Chmeli.

Legenda o Chmeli.
Oj, otče Chmeli, slavné tvoje jméno na věky bude v Čechách velebeno. Neb před potopou juž jsi tady byl, juž tehdáž božskou žlutou šťávu pil. Svou milou bylinu jsi sázel v půdu, bys měl čím veselit se v žití trudu. Neb věru, brzy přišel hrůzy den, a celý svět byl vodou zatopen. Což voda tobě, když měl’s nektar zlatý, jímž kýpěl stále pohár vrchovatý. Jak veselo! Leč přišla na konec i na tebe ta kletá voda přec. Tvůj pivný sklep byl zatopen již zhola, a hrdlo tvé za doušek marně volá. Však hrdý ještě chmel tvůj tady stál, a bludným ptákům útočiště dal. K těm ptákům také ty’s se vsoukal náhle, a pevně chopil ruky jeho táhlé. 102 Nechť prší příval týdny nebo dél, nad všecky vody pyšně ční tu chmel. A z květů jeho ruka šťávu stlačí – to v nouzi také pijanovi stačí. Až posléze vám pomoh’ Pán Bůh sám, a suchou zase půdu zřídil vám. Co první tvoje práce potom byla? Dbát, aby z půdy chmele vzrostla síla. A když jsi s první opičkou tu spal, tu celý vesmír radostí se smál. Oj, otče Chmeli, slavné tvoje jméno na věky bude v Čechách velebeno. My, děti tvoje, šťávu chmele zas jak sám ty druhdy,druhdy pijem v každý čas. A voláme tak veselí a jaří: „Nechť bylině tvé v Čechách vždy se daří!“ 103