RŮZNÍ.

RŮZNÍ.
Jsou jedni, kteří žijí život celý jen v samotě, v ní umříti se snaží. V jich sady květ se lásky neosmělí, pták štěstí v jich se krovy neodváží. Ti nevědí, proč druhé srdce zmírá. proč divě zmítá se a krví trýská, jich ruka cizí slzu neutírá, jich srdce cizím žalem nezastýská. Jich život – poušť je bez zeleni palem, bez potoka, jenž bouřně v před se řítí, stín padá ni v času tichu stálém, a běda! – vlastní hrůzy nepocítí. Jsou jíní, kteří mnoho milovali. jich srdce stále válčí s láskou žárnou, jich kroky cizí mnohé květy spálí, jich oběť každá klamnou je a marnou. 34 I nechápou, jak možno žíti v míru, vždy s jásotem se vrhnou v zmaru proudy, a ztrozkotavše v života se víru, jen v smrti klidně složí divé údy. Jich život – sad je bouří potřískaný, kde květy v blátě pošlapány leží, žár léta nítí stále je jich rány, je blaží bolesť věčně nová, svěží. Ty duše z různých látek spjaté v žití v mžik rozkladu i v různá, moře ústí, a nemohouce druha pochopiti jej neuznají a mu neodpustí. 35