SVÉ ŽENĚ.

Augustin Eugen Mužík

SVÉ ŽENĚ.
Vždy plný úzkosti a prázdna ve své duši jsem toužil po srdci, jež možno obejmouti, v něž bytosť vnoří se a jsoucnosť svoji zruší, já toužil tajemství to žití postihnouti, a býti ženskosti a duši lásky blíž – to dávno již. A štěstí, které v let se dává před člověkem, jsem pozdě – přece chyt’! Já v hlubiny se noře tvých citů žasl jsem, a na dně jeho měkkém jsem uleh’ v pokoji jak mrtvý plavec v moře, mně věčný pokynul tam lásky sen – a včera jen. Ó štěstí, rozkoši, v níž žijí Bůh i lidé, ty ohni nebeský, jímž celý vesmír plane, i ty, ó smíření, ty čistých duší klide, ve kapce jediné jak celé moře tane, a v prášku drobounkém všech světů víří ples, nám záříš dnes. 44 Čím lásce chvíle jest? Čím celé lidské žití? Nám lásky hodina jest doba nekonečná. Či možno milovat a zítra zapomníti? Či nelze pojati svým srdcem snění věčná? My stejně budem’ pít zas čisté lásky vznět za dvacet let. A potom umříti... Jak luční kvítí zmírá, dva květy v jednu noc, a tisíc nových vchází, den slavný růžový se zas jim otevírá a v květy zrozené zas nové barvy sází, by lásky život zas v nich sděděný se smál, a věčně dál! 45
Básně v knize Hymny a vzdechy:
  1. RANNÉMU SKŘIVANU.
  2. ROZSEVAČ.
  3. PRVNÍMU JARNÍMU KVÍTKU.
  4. HYMNUS VĚTRU.
  5. Ó DESET PROŠLO...
  6. VEČERNÍ ZVONY.
  7. A TO JE VŠECKO...
  8. ADVENIAT REGNUM TUUM!
  9. RŮZNÍ.
  10. MEMNON.
  11. ANDĚL.
  12. TICHÉ BLESKY.
  13. POUTNÍK.
  14. SVÉ ŽENĚ.
  15. BUDOUCÍ ČLOVĚK.
  16. HROBY.
  17. ZIMA.
  18. HŘBITOV V ZIMĚ.
  19. VZPOMÍNKA NA MATKU.
  20. DUMA VEČERNÍ.
  21. DUMA NOČNÍ.
  22. JARNÍ ZPĚV.
  23. ZAPADAJÍCÍ SLUNCE.
  24. PODZIMNÍ MEDITACE.
  25. LÁSKA.
  26. FUGIT HORA.
  27. ULTIMA THULE.
  28. MLÉČNÁ DRÁHA.
  29. JDOU LÉTA...
  30. NIC.
  31. SLUNCE.
  32. ÚDOLÍ RADOSTI.
  33. V POLI.
  34. ZRNÍ.
  35. TAJEMSTVÍ ZEMĚ.
  36. VEČER.
  37. ANGELUS DEI.
  38. JITŘNÍ STOPY.
  39. SEN U PLUHU.
  40. PÍSEŇ NÁRODNÍ.
  41. PŘEMYSLOVO ROLE.
  42. PŮLNOČNÍ PŘÍPITEK.
  43. MÍR.
  44. PŘÁNÍ.