PŘÁNÍ.

Augustin Eugen Mužík

PŘÁNÍ.
[129] Ó chtěl bych mrakem být, jenž nad krajem se vznáší, když mladé obilí chce píti vláhy proud. Ó chtěl bych úrodu té půdě vlíti naší a zahynout. Ó chtěl bych býti dnem, dnem letním, plným žáru, v němž svítí zlatý klas i hroznu modrý zrak, ó chtěl bych jedním dnem být, plným nebes darů, a zhynout pak. Ó chtěl bych písní být, jež hučí českou zemí v den Krista vzkříšení, když kraj prost zimy pout, ó chtěl bych vítězně se vznésti nad bor lemy a zahynout. Ó chtěl bych ležeti tu, žertva bojů slavných, hruď křížem proťatu a v srdci rány pal, ó chtěl bych mrtev být za návrat plesů dávných a cítit dál. E: lk; 2002 [131]