LÁSKA.

Augustin Eugen Mužík

LÁSKA.
Tak umřeli jak žili. Dávno tomu, co báj jich zašla jako kvítek v lese, jak první rachot májových kdes hromů, a pták, jenž v posled v keři křídlem třese. Ti milovali velkou láskou boží – prach zemský k prachu zemskému se vine – a šeptali, v svém zmírajíce loži: „Vše pomine, jen láska nepomine.“ A pominulo, všecko pominulo. Vnuk nezná jich, jde opět cestou svojí, – v něm novou láskou srdce zas se hnulo, on jako praděd touhou zas se kojí. Zas miluje, jak bůh mi mohl pouze, prach zemský ruce k prachu v štěstí vine, a po staletí bloud – v své šeptá touze: „Vše pomine, jen láska nepomine.“ Nás nebude a naše sledy zblednou, v květ prach náš přejde, květ pak ve prach nový, 68 a z prachu nová těla zas se zvednou. Co bude víc, zda věštecký dar poví? Zřím člověka mi cizího, jak v cizí si řeči šepce: „Umírám – svět hyne...“ Ó vnukuvnuku, slyš, jak děd tvůj všecko zmizí. vše pomine, jen láska nepomine. 69
Básně v knize Hymny a vzdechy:
  1. RANNÉMU SKŘIVANU.
  2. ROZSEVAČ.
  3. PRVNÍMU JARNÍMU KVÍTKU.
  4. HYMNUS VĚTRU.
  5. Ó DESET PROŠLO...
  6. VEČERNÍ ZVONY.
  7. A TO JE VŠECKO...
  8. ADVENIAT REGNUM TUUM!
  9. RŮZNÍ.
  10. MEMNON.
  11. ANDĚL.
  12. TICHÉ BLESKY.
  13. POUTNÍK.
  14. SVÉ ŽENĚ.
  15. BUDOUCÍ ČLOVĚK.
  16. HROBY.
  17. ZIMA.
  18. HŘBITOV V ZIMĚ.
  19. VZPOMÍNKA NA MATKU.
  20. DUMA VEČERNÍ.
  21. DUMA NOČNÍ.
  22. JARNÍ ZPĚV.
  23. ZAPADAJÍCÍ SLUNCE.
  24. PODZIMNÍ MEDITACE.
  25. LÁSKA.
  26. FUGIT HORA.
  27. ULTIMA THULE.
  28. MLÉČNÁ DRÁHA.
  29. JDOU LÉTA...
  30. NIC.
  31. SLUNCE.
  32. ÚDOLÍ RADOSTI.
  33. V POLI.
  34. ZRNÍ.
  35. TAJEMSTVÍ ZEMĚ.
  36. VEČER.
  37. ANGELUS DEI.
  38. JITŘNÍ STOPY.
  39. SEN U PLUHU.
  40. PÍSEŇ NÁRODNÍ.
  41. PŘEMYSLOVO ROLE.
  42. PŮLNOČNÍ PŘÍPITEK.
  43. MÍR.
  44. PŘÁNÍ.