Co jsem četl.

Co jsem četl.
K podzimu kdys v prostřed polí napadlo mne přemítati: Hleď, zde keř je téměř holý, a den kvapem již se krátí. – [15] Tam, kde mrak se k zemi chýlí, stálo prve slunce v pláni, zde ten květ byl včera bílý, a dnes barva k nepoznání... A tak vše se věčně střídá, chvíli jest a zítra není. Sláva dnes a pak je bída, a s ní také zapomnění... A to cítí každý z lidí, změna jen že změnu stíhá, vše co přijde, napřed vidí, neb ten svět je jako kniha... Nade vším jen mrak se zdvihá, na stálost však jsme zde chudí, a ten svět, jak černá kniha. – Tu se ozval hlas mi v hrudi: 16 Kniha ta jest otevřena a list každý nadpis nese, čti, kde stojí psáno: Žena. A já četl: Milujte se! 17