Park z večera.

Jan Červenka

Park z večera.
Na starou zeď se stromy kloní, v nich červánek již zhasíná. Pod klenbou snětí pramen zvoní, a v altán vede pěšina. [20] Na trávě krůpěj za krůpějí ze stydlé mlhy vyvstává a loubím, v kterém ptáci spějí, se šíří vůně záplava. Za parkem v dáli hučí řeka, až sem je slyšet její sten, a svitý lupen v trávě čeká, až zplna bude zarosen. Nad lesem ve své kráse celé pak vyjde měsíc najednou a protká řasy větví ztmělé svou září zlatě průhlednou. A jemná, lehká páry clona pak ztají ráj ten mlčící, kde v šerém skrytu čeká ona, až přijdu, blahem zářící. 21