Park z rána.

Jan Červenka

Park z rána.
Na starou zeď se stromy chýlí. Jich větve, plné krůpějí, nad první zásvit rána bílý ve slunci planou žhavěji. [22] Vzduch voní, list se v trávě kývá a motýl pije z kalichu. Pták letí kolem, křičí, zpívá a druhý za ním potichu. Za parkem s jezu padá řeka, až sem to zvoní vesele! a na pavučin vlákna měkká jak paprsků když nastele. Do houští pěšina se točí, kde uzrá stěží jaký klas, kam neproniknou chtivé oči a větve stlumí každý hlas. Tam v šeru ptáci mají hnízda a den tu sní jen v přeletu. Tam roste mech a kos tam hvízdá, jak pastýř ovci na fletu. 23 Tam větve deštěm vždy mne skropí, když pustím se v ten loubí směr – a v mokrém písku hledám stopy, kde šlápla včera na večer. 24