Paprsky.

Paprsky.
Ty vlny bez hnutí dnes leží, jak mého srdce hlubiny; mha nad řekou se pohne s těží a břeh již srostl se stíny. [77] Keř, pod nímž stojím, spustil k zemi své dlouhé vlasy docela; ni pták tu nehne perutěmi, ni snět zde, jež by šuměla. Jen s hůry, jak dvě oči strážné, dvé hvězd se z oblak dívá sem a proniká v té noci vlažné až k srdci vlídným paprskem. A mně se zdá, jak by mne cosi k nim táhlo mocí tajemnou, a jak by rozpínalo z rosy a paprsků síť nade mnou. Ó rci, zda nezdá se ti taky, když v loubí keřů zabloudíš za noci, polo skryté v mraky, že jakés kouzlo je ti blíž? 78 Rci, necítíš, když měsíc v mracích zplá, jak když meloun rozlomí, cos trpkého v své duši, v zracích, jak hne-li se zlé svědomí? To láska má, jež nocí tichou a když ji tušíš nejméně, by zachvěla tvou marnou pýchoupýchou, se tají v luny plameně. A to, co mne s hvězdami pojí a co mne mocí táhne tam, to snad je zbytek lásky tvojí, jež dávno prchla ku hvězdám! 79