Co měl bych říci...

Co měl bych říci...
Co měl bych říci, že’s má holubice, má víla, démon, či květ lilije; že jak dvě růže rdí se tvoje líce, jak červánky, z nichž den se napije? [39] Že’s moje laňka, plachá, zádumčivá, můj anděl strážný, úsměv boha sám; jak píseň jara, kterou slavík zpívá, že zní tvá řeč, jíž s bázní naslouchám? Že kouzlem nebes oči tvoje planou, jak žhavé hvězdy klenby nezměrné, a vlasů proud, jenž sladce voní mannou, že lesklým hávem noci nádherné? Či že jsou rty tvé koral rozevřený, jimž kane život v chorou duši mou; tvůj úsměv nebem, plným sladké změny, a pak tvůj smích, že přízí krystalnou? Ne, ne! To nestačí! Ó marná snaha! Ta slova všecka jsou jen smutný vzdech! Co zbývá mi, než říci, že’s má drahá, jíž nedal bych za šperky světů všech! 40