Za tři dny!

Za tři dny!
Tři dny to trvalo, tři dny jsme snili, tři krátké dny ve skrytých pohledech; však lidské pomluvy nás překvapily dřív, než jsme poznali, co pravdy v snech. [87] Byl smích to jen, a přece byl tak dravý, že strhal rázem vlákna veškerá, jež upředla si kol tvé krásné hlavy ve slepé vášni moje důvěra. Jak dýka hadím jedem otrávená, tak zasáhl mne v prostřed nadějí, kdy ještě v srdci kryla se jich cena, jak svitý květ pod listů závějí. A bez tknutí tvé ruky liliové, jak listy dva do proudu stržené jsme rozešli se, sotva naši rtové své touhy vyměnili plamenné. Teď jsme si méně, než jsou tváře známé, jež sotva pohledem se pozdraví! Na troskách štěstí dny ty oplakáme... a ty věř dál v los žití laskavý. 88 Já ale půjdu, slzami bych splatil ten úděl svého žití nevlídný, bych oplakal to všecko, co jsem ztratil a co vše vytrpěl jsem za ty dny! 89