V PODZIMNÍM KRAJI.

Zdeněk Knittl

V PODZIMNÍM KRAJI.
Sám tak zvolna podzimním kráčím krajem, žluté listí vítr mi stele v cestu, skrze mraky vychladle k zemi shlíží krvavé slunce. Tak jsem šel zde – není to přec tak dávno! Tehdy kvetly růže a hlohy rudé, celá země splývala v písni ptačí v jediný souzvuk. Teď je po všem. Kam jste se děly, květy? Kam jste, ptáci, se svými trilky vzlétli? Mlčí všechno – tesklivě všechno mlčí v předtuše smrti. Tak to tady na světě vždycky bývá: všechno, sotva rozkvete, opět vadne, mladost, krása, jaro – to vše se jeví illusí pouhou. A přec – byť i zemřelo všechno v žití, jedno jest, v čem zpátky se zase vrátit může mládí, jaro a prchlé štěstí: V oddané lásce! 3