PODZIMNÍ.

Zdeněk Knittl

PODZIMNÍ.
Zas přišla jeseň zádumčivá, svadlého listí plný klín, z mlh šera do kraje se dívá, na čele vínek z jeřabin. Po strništích a alejemi v dál vítr táhne, šelestí, jak vyprávěl by širé zemi pohádku zašlém o štěstí. A jeseň z klínu svého hází uvadlých listů tisíce, a u rybníka pode hrází pozvolna žloutnou metlice... Ó, jeseni! Tvé listí sváté nechť zahalí kraj daleký, i hrob, kde jedno srdce zlaté již usnulo mi na věky. Ó, jeseni! Ty listy tvoje kéž hrob ten měkce zavějí, by po skončení žití boje se dřímalo tam lehčeji! A slunce... Ne! To z mračen davu jen ještě chvíli zářit nech, ať ujistí mne, na mou hlavu že podzim ještě neuleh’! 11