NALADĚNÍ.

Zdeněk Knittl

NALADĚNÍ.
Na dálném obzoru, tam kdesi za Troskami, v krvavých červáncích v sen zmírá slunce svit, dech noci srpnové již táhne zahradami – – A z nedalekých vil kdes klavír slyším znít. Sám v šeru naslouchám. To nápěv je tak známý a tak mne dojímá, že opouští mne klid – – Můj bože, proč se chvím, až slza vytryskla mi? Jak mohl nápěv ten mne tolik rozrušit? Odkud tu píseň znám?! Mně zdá se, jakby zněly v ní dávno minulých let prchlí dnové šťastní, a v mysli odnáším se v léta bývalá, v něž marno toužit zpět, když čas nás od nich dělí... Vzpomínám – – vzpomínám. A náhle se mi jasní: Tu píseň matka má mi v dětství zpívala... Sedmihorky, v srpnu 1908.
9