ADAGIO.

Zdeněk Knittl

ADAGIO.
Je večer. V pokoj padá přítmí tak zvolna – tiše – – potají. – – Ty mluvíš. Slov Tvých sladké rytmy tak měkce v duši splývají. A já teď oči uzavírám – chci jen ten hlas Tvůj slyšeti. – – Ó, mluv, ó, mluv! A přej, ať zmírám tak štěstím ve Tvém objetí! 56