NA NAŠICH SCHODECH.

Zdeněk Knittl

NA NAŠICH SCHODECH.
Tak chodím po nich denně čtyřikráte, když z domu jdu a když se domů vracím, a ve vzpomínkách při tom častokráte se do minulých časů v duchu ztrácím. Ach, kolikrát jsem běžel po těch schodech, zvěst radostnou když domů moh’ jsem nésti, já letěl výš, mně neznámý byl oddech pro jednu chvíli rodinného štěstí. A kolikrát jsem po nich kráčel v spěchu, po rodném krbu divou touhou hnaný, když domů spěl jsem sobě pro útěchu, byv jinde sklamán, znaven, utýraný. Však nejvíc vzpomínám si cesty jedné: Den březnový byl, zamžený a stmělý, za deštivého tehdy dopoledne kdy po nich dolů otce vynášeli... 10