V JARNÍ PŘÍRODĚ.

Zdeněk Knittl

V JARNÍ PŘÍRODĚ.
Ó, jíti krajem sám, tak časně s jara, kdy svěží zelení se šatí luh, kdy i ta lípa na rozcestí stará je plna nových snů a nových tuch, kdy v každičké to větvi raší, hárá, a první písní ptactva chví se vzduch, pak možno chápat, jak se o vše stará ten, jenž je láska sama, věčný bůh! Pak možno jej tak blízko vytušiti, jak zří nám vstříc z té jarní obrody, jak na každičké snítce k nám se sklání – a člověk potom teprv plně cítí, proč na těch ňadrech matky přírody sní tolik štěstí, míru, požehnání... V polích u Strašnic, březen 1910.
48