MODLITBA.

MODLITBA.
Modlím se za tě, tatíčku můj bílý, jenž záhy tak jsi od nás odešel, by úděl tvůj byl věčný mír a klid, bys na trud světa mohl zapomnít v tom kraji neznámém, kam’s odletěl. A vědomí, že’s opustil své děti, kéž netíží tě věčném ve spaní, a jestli přec v těch dálných končinách cos pojiti má tebe s námi v snách, pak buď to víra v lepší shledání. Modlím se za tě, sivá matičko má, za lásku tvou a péči někdejší, by v žití tvoje skromné, intimní, vždy plálo slunce, byť i podzimní: sic nehřeje, však přece skonejší. Modlím se za vás, sestro má i brate, až nebudeme spolu jedenkrát, kéž nestanete nikdy v samotě, kéž naleznete v tomto životě vždy někoho, kdo chtěl by vás mít rád. 45 Modlím se za vás, kteří dobra květy jste v bludnou cestu moji sypali: za každičký ten prostý míru květ, jejž dali jste, by zkvet vám celý svět, a samé růže v srdci vzrůstaly. Modlím se za vás, kteří hrubou rukou jste sáhli do mých illusí a snů, že bez srdce jste s někým jednali, kéž výčitka ta nikdy nezkalí vám klid a mír všech příštích žití dnů. Modlím se za vás, děti našich dětí, kéž budoucnost vám lepší svitne vstříc z té práce těch, již dávno zemřeli – a mějte to, co my jsme neměli: míň záští k bratřím, za to lásky víc! 46