NA OLŠANECH.

NA OLŠANECH.
Tak rád sem do těch Olšan chodívám a mám tak rád tu tvrdou jejich půdu: vždyť tolik v ní již pochováno mám a sám snad jednou též v ní ležet budu. Tak rád sem chodím, vše když kryje sníh a nikde ptáče neozve se z hnízda, a holých, zasněžených na větvích svou píseň smuteční jen vítr hvízdá. I na podzim tak rád tu někdy dlím, když červenavé listí napadalo na hroby chudým jako bohatým, by lehčeji se to tam všechněm spalo. A v létě též, když v město na pár chvil se časem vrátím z lůna hor a lesů, rád spěji sem, bych drahým vyřídil, že z milých míst jim vřelý pozdrav nesu. Však nejraděj’ sem chodím na jaře, kdy kvete hloh a šeřík těžce voní, kdy celá zem se noří do záře a každá snítka ptačí písní zvoní. Tu vše, co z prachu mrtvých rozkvétá, je plno jarní síly, rozohnění, že člověku tak prostým se to zdá zas věřiti a doufat ve vzkříšení... 14