JARO

Rudolf Krupička

JARO
To jistě někde hudba nějaká slavně zahlaholila, že země i všechna oblaka veselá byla, že pole a stráně, modré dálky za obě ruce mě vzaly a se mnou, zchromlým z války, do tančení se daly! Ze slunce prší zlaté okuje, o zem’ se rozezvoní, se vším si srdce mé notuje letos jak loni, a ještě, ještě zpívat’, chce si, a nechce, nechce z kola, hned výská si, hned v stráně a lesy jak holub doupňák volá. Meze dnes běží rovnou do nebe, mléčná strž sadu voní z dolu, celý svět hodil dnes na sebe svátečně pestrou kamizolu. Srdce jak perník se radostí láme. 11 Radost je z hmoždíře ranou. Pojď, milá, skoč, my cestou se dáme srdcem mým ušlapanou! Dnes všechna pole zrovna divočí, kvapíkem barev hýří: komu se podíváš do očíočí, k slunci míří, aby pad’ střemhlav do středu jeho, zazvonil, zazněl, vzplanul, radostí slzou žití nekonečného do srdce země skanul... 12

Básně v knize Láska za lásku: