PÍSEŇ

Rudolf Krupička

PÍSEŇ
Nikdy se nermoutím: Za klobouk dám květ, skřivan si zpívá a já s ním, těší svět, omalován je svěže kraj pro potěšení, jak pohár, plný po okraj, barvami se pění. Do dna tu radost vypíjím po kolikáté! Zvoní dnes dlouze srdcem mým petrklíče zlaté... Nikdy se nermoutím: Tudy chodíš ty! Po stopách tvých já zpívat’ smím dojatý... Hle, tam ta alej, potok, ves, lučina a hráz, do vršku cesta, u ní les, nebe modrý jas: tvůj rodný kraj, s nímž hovořím, v náruč mi padá, 43 zvoní dnes dlouze srdcem mým láska tvá mladá... Nikdy se nermoutím: Kraj se rozzpíval! Ze srdce, jako modrý dým, stoupá žal: tys moje břízka rozkvetlá, panna, touha, sen, z písní a květů, ze světla vykouzlený den! Sevru-li tebe vroucím objetím, do pláče je mně: zvoní, ach, dlouze srdcem mým rozkvetlá země!... 44