ROZLOUČENÍ

Rudolf Krupička

ROZLOUČENÍ
Naposled kyneš mi z vlaku, úsměvů růže sypeš kolem... Srdce mé, rovno ptáku, za tebou vzlétá polem. Letí a zpívá s koly vlaku, tančí jak bílá alej stromků, jako ta pole rudých máků, signály zvoní strážních domků. Usneš-li potom doma v loži, oknem tě vidím, žasna, jak je ta země boží štědrá a věčně krásná... Ale i zrádná, dobrý bože: Záletník noci, měsíc hravý, dávno se vetřel k tobě v lože, místo mi ukrad’ u tvé hlavy. 42