JE NOC...

Rudolf Krupička

JE NOC...
Je noc... Mží záře v alej topolovou. Je hvězd jak v lukách jitřní rosy. Mé srdce nebe odemklo si: Mám tebe celou v náručí jak z růže květ, jak pavučí. Jdou nebem beránci za pastvou snovou... Je noc jak řeka bez hrází a břehů. A vlna s vlnou – políbení... Je záře tiché mžení a zlatý jas a zlatý prach kol’ dokola je na vlnách... Jdou nebem beránci z řek hvězdných vypít’ něhu... Je noc... V svých očí kolébce nech srdce spáti, sen o štěstí mu vroucně vlíbej, je neopusť, je ukolíbej, mou hlavu polož na svou hruď, své rozsviť úsměvy, mne neprobuď... Jdou nebem beránci a víc se nenavrátí... [34]