VLAK

Rudolf Krupička

VLAK
Vlak křídla měl, tmu rval a jí se probíjel přes lesů zasněžený brod, v nichž světla vsí se koupalakoupala, jak všecka by se houpala na vlnách černých vod. A v očích tvých jak na větvicích májových mně o tvé lásce zpíval pták. A jak by louku s kvítím vzal, tak tebe do mne vezpíval, tak něžně, vroucně tak. A v hrdle tvém háj šeptal s lučním potokem a motýl zářivý si hrál. Co slovo – oči dojaté, co slovo – ruce rozpiaté, a každé nad korál. Vlak křídla měl. Dešť hvězdný v okna napršel 76 a tiše šuměl v srdci mém. Tvých očí obzor daleký mne sevřel na vždy, na věky jak nebe širou zem’. 77