MÁJOVÁ ZEMĚ

MÁJOVÁ ZEMĚ
Jsem oblak. Pole. Tráva. Napiatá struna s nebes k zemi. Slunce ji rozehrává dětskými prsty všemi. Slunce má dětské ruce, oči, májovou zemi v nich nese. Všude, kam vkročí, písnička v srdci utrhne se. Lesy jak varhany hrají, země jak panna je: květ a stuhy. Hluboko v srdce zabírají toužení stříbrné pluhy. Hořící hranicí je má hlava... Letěti chce se na vše strany... Skřivaní píseň srdce vytepává v stříbrný zvonek rozhoupaný. Věnečky z rozrazilu jsou oči tvoje, tys mi je do srdce zavěsila: 21 Já si teď zpívám, že radost moje jabloň je růžově bílá. Tvé oči, dnů mých celování, jsou boží muka na rozcestí: němé a věčné sbohemdání, má bolest, mé štěstí... Jsem louka. Jsem sad. Jsem potok za vsí. Oblaku stín, jenž krajem letí. Zelenou, svěží a veselou návsí s údivem očí naivních dětí. Slunce má dětské ruce, oči, májovou zemi v nich nese. Všude, kam vkročí, písnička v srdci utrhne se. Studánkou ve mně jsi jako křišťál. Žíznivé srdce z ní dlouze pívá. Jsem vrba. Jsem píseň jarních píšťal. A zpívám, jak májová země zpívá... 22