JSOU NAŠE BŘÍZY...

Rudolf Krupička

JSOU NAŠE BŘÍZY...
Jsou naše břízy v blankyt nebes ponořeny, drozd zpívá jim... A srdce popsáno je předrahými jmény, i jménem tvým. Vstříc letí pole, hloh a stráně s alejemi, jež květy žhnou, jak srdce zasypat’ by chtěly dary všemi i láskou tvou. Tvé stopy dávné, drahé marně všude hledám: Chci mít’ tě zpět! Co z nenadání oči vlhnou, vděčně zvedám jen aspoň květ... Kraj modrem slunných dálek srdce mého zavál, ach, každý kout... Ne, nemůže, kdo tolik, tolik milovával, zapomenout’! 39